Medvěd Míša

Jak to včera táta řek,
narodil se medvídek.
Že měl kožich, neznal zimu,
medvěd Míša říkali mu.

Jídla, pití měl vždy dost
a jak jed, tak také rost.
Rostl, rostl každý den,
když byl větší chodil ven.

Po lese si s mámou hrával,
pampelišky rozfoukával.
Přes bláto a mokrý mech,
nosila ho na zádech.

Jednou když si Míša hrál,
táta s mámou zašli dál.
Seď tu, Míšo, máma říká
my jdem s tátou do lesíka
sehnat něco k jídlu, víš?
Seď tu nebo zabloudíš!

Ale Míša za chvíli
začal honit motýly.
Otakárku, otakárku,
zapřáhnu tě do kočárku.

A ty šídlo leť si s ním,
leť si, že tě nechytím.
Mezi stromy, mezi stvoly
běhá až ho nožky bolí.

Pořád běhá, žádný cíl,
a tak Míša zabloudil.
Kde jsi nebe? Kde bych bylo,
bác a v lese uhodilo.

Chudák Míša ten se lek
hop a skočil na stromek.
Na kožich mu prší z nebe,
očka pálí, nožka zebe,
už aby byl doma zas.

Přešla bouřka, přešel čas,
a tak máma druhý den
našla Míšu pod stromem.

Z kožíšku mu voda teče,
slíbil, že už neuteče.
Neutek a měl ji rád.
Umíš taky poslouchat?